Jeho oči se zahleděly na nehybný splávek, zapíchnutý do klidné tůňky pod
skálou. Rybář jej však nevnímal. Nechal se unést vzpomínkou.
Je tomu již půl století, ale vidí to tak živě a přesvědčivě, až se mu na rtech objevil úsměv. Byla krásná, mladá, on statný, plný života. Ta škaredá, nešťastná neděle.
Seděli spolu nad touto tůní, na této skále. Měli se rádi. On jako by v poušti oázu našel a ona nejsladší jablko ochutnala. Odběhl na okraj lesa natrhat kytici lásky. Náhle zaslechl tlumené praskání, proťaté výkřikem a hukotem padající skály.
Zbyla mu vzpomínka. Pravdivá, čistá a smutná zároveň.
Splávek se utopil. Přetrhl dědovi nit vzpomínek a vrátil jej do světa tvrdého skutečností. Pomalu vytahuje vlasec. Je celý v napětí. Mohutný nepokojný sumec mu opět uleví a navrátí úsměv. Náhle zaslechl tlumené praskání. Ustrašeně vzhlédl nad sebe a už jen výkřikem protkl hukot padající skály.
Leží vedle sebe, stařec a panna. Milenci.
J. V. Adalbert
Je tomu již půl století, ale vidí to tak živě a přesvědčivě, až se mu na rtech objevil úsměv. Byla krásná, mladá, on statný, plný života. Ta škaredá, nešťastná neděle.
Seděli spolu nad touto tůní, na této skále. Měli se rádi. On jako by v poušti oázu našel a ona nejsladší jablko ochutnala. Odběhl na okraj lesa natrhat kytici lásky. Náhle zaslechl tlumené praskání, proťaté výkřikem a hukotem padající skály.
Zbyla mu vzpomínka. Pravdivá, čistá a smutná zároveň.
Splávek se utopil. Přetrhl dědovi nit vzpomínek a vrátil jej do světa tvrdého skutečností. Pomalu vytahuje vlasec. Je celý v napětí. Mohutný nepokojný sumec mu opět uleví a navrátí úsměv. Náhle zaslechl tlumené praskání. Ustrašeně vzhlédl nad sebe a už jen výkřikem protkl hukot padající skály.
Leží vedle sebe, stařec a panna. Milenci.
J. V. Adalbert